Způsob přípravy tkáňových solí je od časů Schüsslerových prakticky nezměněný. Součástí jeho geniální koncepce byl i způsob výroby a velikost dávky. Schüssler jako homeopat znal principy minimálního dávkování, též mu byly známy závěry Justusa von Liebiga o minimální dávce při výživě rostlin, později též Arndt-Schulzeho zákona o minimálních podnětech.
Minimální dávka účinné látky tkáňových solí se dosahuje triturací (z latinského tritura – třít). Je to postupné ředění práškové substance (základní účinná látka) časově náročným třením v třecí misce s vhodným nosičem přesně předepsaným postupem. Schüssler definoval decimální trituraci (poměr základní látky k nosiči 1:10) průměrně v šestém stupni (D6).
Postup ředění, triturace, je potřebná na dosáhnutí výsledného ředění (potenci) D6, t. j. 1 . 10-6 nebo 1 ppm zopakovat šestkrát. Všichni výrobci kdekoliv na světě, pokud svoje tkáňové soli označují jako Schüsslerovy, by měli dodržovat tento postup, který je velmi dobře známý, protože Schüssler všechny svoje zjištění pravidelně publikoval.
V časech Dr. Schüsslera byl jediným lékopisným nosičem mléčný cukr, laktóza. V současnosti jsou známé i další, modernější materiály, například polyoly, splňující lékopisné požadavky na přípravu tkáňových solí ve formě pastilek nebo granulátu.
Výrobci v zahraničí nabízí různé galenické formy tkáňových solí: pastilky, granuláty, alkoholové roztoky. Z literatury víme, že Schüssler používal práškovou formu. Z dostupných informací od výrobců je jasné, že každý si výrobní postup upravil tak, jak to považoval za optimální. Výrobní postupy se liší od výrobce k výrobci ne v principu, ale v mnohých detailech.
Prvním rozdílem určitě bude to, zda se trituruje ručně nebo strojově. Dnešní farmaceutické stroje jsou schopné celou výrobu zrealizovat s minimálním zásahem člověka. My se přikláníme k ruční trituraci v co nejvyšší míře, pokud je to objemově možné, a to i navzdory tomu, že ruční triturace je pracná, nákladná a náročná na personální výběr. První triturace je z hlediska kvality výsledného produktu klíčová.
Triturace při výrobě tkáňových solí však trvá několikanásobně déle než běžná homogenizace ve farmaceutické výrobě, což zpravidla bývá jen 20 minut. Podstatou ruční triturace je rozdrobování krystalů účinné látky mechanickou silou na menší a menší částice. Při výrobě tkáňových solí se používají trituráty D3 až D12, které se empiricky ukázali jako nejefektivnější. Stejně tak jako lékové formy i stupně triturací se mění podle výrobců. Německy hovořící krajiny obvykle trvají na tradici přípravy 3 z 12 tkáñových solí v potencii D12 a 9 v potencii D6 s odkazem na poslední, 25. vydání Schüsslerovy příručky. Obecně je nejvíc používaná potence D6, no a tradičně používané a přípustné jsou potence D3 až D12.
Závěrečným krokem výroby je granulování nebo tabletování triturátu, plněni do spotřebitelských balení a označování.