Pokud se ani teď nedokážeme odpojit od práce, starostí a povinností, další zhoršení vyčerpání může přerůst do apatie, lhostejnosti, nezájmu, plačtivosti z únavy, stresu a psychického trápení. V takovém stavu už nezvládáme dělat ani to, co nám za jiných okolností způsobuje radost a odpočinek. Člověk se začne cítit depresivně a působí tak i na své okolí. Často se stává, že v tomto stádiu dostane od lékaře recept na antidepresiva anebo anxiolytika. Mnoha pacientům v tomto stavu jsme pomohli podáváním soli Kali phos, dávkování však musí být akutní, 8 až 10 tablet denně aspoň prvý týdnem až dva. Syndrom vyhoření „burn-out“ vyžaduje rekonvalescenci a odpočinek nejen týdny, ale nezřídka i několik měsíců. Kali phos v intenzivním dávkování může tuto dobu výrazně zkrátit.

Vyčerpaní lidé vědí, že by měli sportovat a zdravě se stravovat nebo si dát svůj život do pořádku, ale nemohou. Ve stavech extrémního vyčerpání nejde o lenost, ale o nedostatek energie. Zmůžou se maximálně na ležení před televizí, sledují cokoliv, přičemž to vůbec nevnímají, a pojídají to, co je po ruce, hlavně, že to má dost kalorií, tedy energie, a tím přibírají. Už Schüssler na začátku historie tkáňových solí tvrdil, že nedostatek energie souvisí s tukovou degenerací buňky.

Někteří namítají, že mají dost pohybu v práci, domácnosti, na zahradě. Pohyb při práci nemůžeme zaměňovat za cvičení, které má na zdraví úplně odlišný vliv už jen proto, že mysl relaxuje a nezabývá se povinnostmi a starostmi. Nakonec, důsledkem totálního vyčerpání je na úrovni buňky smrt, sklony ke gangréně a nekróze tkání. V psychické rovině to mohou být myšlenky na smrt. Nejde jen o sebevražedné myšlenky, ale i o energetický stav dlouhodobě a vážně nemocných pacientů, když začneme mít pocit, že svůj boj s chorobou začínají vzdávat. Tady je třeba zdůraznit, že dlouhodobá nespavost, jako i suicidální myšlenky jsou už vážným patologickým stavem, který není radno podcenit a neodkladně vyžadují odbornou pomoc psychoterapeuta nebo psychiatra a pravidelné sledování pacienta.

Jinou skupinou jsou pacienti ve stavu vyčerpání v důsledku akutního psychického stresu a šoku. Představte si rodiče, kterému oznámí, že jeho dítě je smrtelně nemocné. Anebo situaci, kdy vám partner oznámí, že po dvaceti letech z vašeho pohledu bezproblémového spolužití od vás a vašich dětí odchází, nebo miluje někoho jiného. Podobnou situací může být úmrtí v rodině nebo potrat. Uvedené příklady jsou situace, které bychom mohli nazvat jako psychický šok, kdy akutní dávkování Kali phos, alespoň 8 tablet denně, může trpícímu velmi pomoct v relativně krátkém čase několika dní až týdnů. Dalším příkladem může být, jak jsem se nedávno dozvěděla, i nepochopení ze strany lidí pracujících se ženami v azylových domech. Žena, která zažívala dlouhou dobu násilí a měla strach o děti i o svůj život, se najednou ocitne v bezpečí azylového domu a první, co udělá, je, že bude hodně spát. Neznamená to, že je líná nebo špatná matka, protože spí a nestará se o děti. Znamená to jen jedno, že se ocitla v relativním bezpečí a její tělo na to fyziologicky zareagovalo potřebou vyrovnat deficit spánku a energie, aby mohla jít dál. Traumatické zážitky a teror mohou vést k tomu, co nazýváme posttraumatická stresová porucha. Jako adaptivní a ochranná odpověď na život či osobní integritu ohrožující události nastává disociace a defragmentace. Jde o selhání integrace traumatického zážitku do vědomí, jako i o ztrátu časové následnosti událostí souvisících s traumatickým zážitkem. Disociace později způsobuje tzv. „flashback“, tj. že myšlenky, emoce anebo jednání přicházejí jakoby odnikud, jsou defragmentovány, chybí jim kontext. Člověk může být takto uchvácen emocí, která momentálně nedává smysl, například je náhle velmi smutný. Anebo najednou dělá něco, co obvykle nedělá a neumí to zastavit. Navenek bezvýznamné podněty (které má člověk nevědomky spojené s traumatem) mohou spustit tzv. retraumatizaci. Tehdy člověk nereaguje na přítomný podnět, ale jakoby se v čase přenesl zpět do minulé traumatické události. Nekontrolované a nepochopitelné chování vyděsí nejen okolí, ale i samotného jednotlivce, který nezřídka končí jako psychiatrický pacient s nesprávně stanovenou diagnózou. Léčba posttraumatické stresové poruchy patří do rukou odborníků, psychoterapeutů, kteří mají specializovaný výcvik na léčbu traumatu. Praxe ze zahraničí hovoří v případě chronického traumatu o ambulantní terapii dva roky, včetně několika hospitalizací. Je to tedy zdlouhavý proces léčby, při které může být sůl Kali phos též nápomocná.